Zahradní lavice slepená lepidlem s nápisem „voděodolné“ vypadá na jaře jako nová, ale po první zimě venku se jí rozjedou spoje. Ten nápis totiž nic neříká o tom, jestli spoj snese déšť, a podstatnější je třída podle evropské normy.

Norma EN 204 dělí lepidla na dřevo do čtyř tříd

Britský výrobce lepidel Ureka na svém webu The Name That Sticks vysvětluje, že norma EN 204 rozlišuje třídy D1 až D4. Pro koupelnu a zahradu jsou důležité ty dvě nejvyšší. Lepidlo D3 je určené do interiéru, kde spoj často, ale krátce přijde do styku s vodou nebo s vysokou vlhkostí, tedy například do koupelny nebo kuchyně. Venku obstojí jen tam, kde není vystavené povětrnosti, třeba pod střechou krytého přístřešku.

D4 snese déšť, ale jen pod nátěrem

Třída D4 počítá s častým a dlouhodobým působením vody v interiéru a s exteriérem vystaveným povětrnosti. Norma k tomu ale přidává podmínku odpovídající povrchové úpravy. Ureka proto upozorňuje, že ani o D4 není přesné tvrdit, že je vodotěsné. Zahradní nábytek tedy lepte lepidlem D4 a hotový kus natřete.

Někdy rozhoduje až tvrdidlo

Překvapením bývá, že stejné lepidlo může patřit do dvou tříd. Podle technického listu Henkel je Ponal Wasserfest lepidlo třídy D3, ale s tvrdidlem Ponal D4‑Härter dosáhne třídy D4. Technický list zároveň uvádí, že se zpracovává od 7 °C a spoj se lisuje 15 až 20 minut. Titebond III Ultimate podle českého technického listu splňuje třídu D4 a také americkou normu ANSI Type I. Než lepidlo koupíte, podívejte se proto na obal nebo do technického listu, kde má být třída uvedena. Pokud ji tam nenajdete a lepíte něco, co zůstane venku, sáhněte raději po jiném výrobku.