Cvakací klíč dva roky na stejné hodnotě v šuplíku a s pády na beton ukáže na stupnici jedno číslo, ale ve skutečnosti utahuje něco úplně jiného — a na přetažených šroubech nebo povolených spojích to poznáte až při havárii. Z toho, že mechanismus cvaká, neplyne, že měří správně. Plyne z toho jen to, že pružina ještě funguje.

Výchozí interval je dvanáct měsíců nebo pět tisíc utažení

Norma ISO 6789-2:2017 v čl. 4.1 říká, že pokud uživatel nemá vlastní kontrolní postup pro měřidla, lze jako výchozí interval brát dvanáct měsíců nebo pět tisíc cyklů, podle toho, co nastane dřív. Interval začíná datem prvního použití, ne nákupu. Kalibrovat je třeba také po přetížení, pádu, opravě nebo nevhodném zacházení , třeba když klíč spadne z ponku nebo ho někdo použije jako páku na zatuhlou matici.

Tolerance shody jsou čtyři nebo šest procent podle typu

Tolerance podle ISO 6789-1 jsou ±4 % nebo ±6 % v závislosti na typu klíče a rozsahu měření, ne plošně ±4 % pro všechny. Protokol o kalibraci musí uvádět skutečnou odchylku na kontrolních bodech — po pádu na beton může být odchylka mimo toleranci a mechanismus „cvaká“ dál, jen už ne tam, kde ukazuje ryska. V jedné dílně klíč dva roky zapomenutý natažený v kufru utahoval víc, než ukazoval, až praskl svorník na upínači.

Po práci povolit pružinu na minimum

Výrobci jako Gedore nebo Hazet doporučují po skončení práce povolit nastavení momentu na nejnižší hodnotu stupnice , protože to šetří pružinu. Jde o doporučení z návodů, ne o požadavek normy. V praxi to znamená otočit rukojeť na minimum stupnice a klíč uložit uvolněný. Klíč je „precizní nářadí“ a precizní byl naposledy v roce, kdy ho někdo skutečně kalibroval.

Evidujte datum prvního použití a hrubý odhad počtu cyklů — po pádu nebo přetížení pošlete klíč na kalibraci, i kdyby to bylo den po předchozí kontrole, protože po pádu už nikdo neví, kde klíč doopravdy cvaká.