Pás s roztečí „na všechno“ přijde o zuby už po pár řezech do profilové trubky s tenkou stěnou, protože v materiálu je místo tří zubů najednou jen jeden a ten se zasekne. Z toho, že hrubý zub rychle prořízne fošnu, ještě neplyne, že stejně rychle přeřízne 20mm trubku. Plyne z toho jen to, že pás přijde o zuby a konec profilu bude otřepaný.

V řezu je tloušťka stěny, ne průměr trubky

Když pás prochází trubkou kolmo na osu, materiál v záběru tvoří jen stěna — u běžného konstrukčního profilu 20 mm s tloušťkou 2,4 mm má zub v kontaktu méně než tři milimetry oceli. Hrubý list se šesti zuby na palec má mezi hroty přes čtyři milimetry, takže ve stěně pracuje jediný zub, který se zasekne a vylomí. Starrett radí jako pravidlo palce nejméně tři a nejvýše deset až čtrnáct zubů v materiálu najednou, jinak se pás buď ucpe, nebo přijde o zuby.

Jeden až dva zuby v kontaktu znamenají vylomené zuby z listu

V jedné dílně přežil hrubý pás „na hrubou práci“ jen pár řezů do ocelových trubek a zůstal hrubý hlavně k vlastním zubům, které nechal v materiálu. The Fabricator varuje, že při jednom až dvou zubech v záběru se zuby z listu vylamují, ohýbají nebo předčasně tupí. Tabulka Starrett pro tenkou trubku se stěnou kolem 2,4 mm a vnějším průměrem 20 mm uvádí rozteč čtrnáct až osmnáct TPI, což zajistí, že v řezu pracují tři i více zubů současně a tlak se rozloží.

Variabilní rozteč proti rezonanci a nižší posuv

List s proměnnou roztečí přeruší kmitání při průchodu dutým profilem a sníží riziko vylomení zubů. Zároveň je potřeba zkrátit posuv, protože tenká stěna pod zubem pruží — rychlý posuv rozkmitá celou trubku a konec bude mít otřepy. Ruční pilka na kov je jen analogie, ale logika platí stejně: na tenkou stěnu patří jemný list, ne hrubý.

Když pás přijde o zuby při prvním řezu do štíhlého profilu, neznamená to vadný materiál pásu, ale špatně zvolenou rozteč pro materiál v záběru — a v záběru u trubky není průměr, jen tloušťka stěny.