Když závitník M8 projede pět otvorů a na šestém praskne, neříká to nic o fyzikální únavě nástroje – říká to, že řezný olej chyběl nebo došel v polovině série. V jedné dílně se tento pád opakoval přesně tak: První kusy ještě vezly emulzi od předchozího frézování, šestý byl už naprázdno a závitník zůstal v díře. Z toho neplyne, že nástroj má živnost pět závitů. Plyne z toho jen to, že ocel vyžaduje mazání po celou dobu řezu.

Emulze od frézy není řezný olej na závit

Vodní emulze z předchozí operace rychle vyschne nebo stéká. Při řezání závitu se nástroj dotýká materiálu po celé délce zubu, teplota stoupá a třecí odpor bez oleje roste exponenciálně. Nedostatečné řezné mazivo je běžná příčina lomu závitníku, zejména u uhlíkové oceli, kde je olej podmínkou. Litina je výjimka – grafit v ní sám maže a přidaný olej by držel abrazivní částice na nástroji.

Průměr díry rozhoduje o přežití závitníku

U metrického závitu platí základní pravidlo: průměr jádrové díry odpovídá zhruba průměru závitu minus stoupání. Pro M8 × 1,25 je to zhruba 6,7–6,8 mm. Menší díra znamená větší objem materiálu, který musí závitník odřezat, vyšší axiální sílu a rychlejší zadření.

Ruční řezání vyžaduje zpětný pohyb

Při ručním závitování je nutné pravidelně vrátit klíč o čtvrt otáčky zpět, aby se lámala tříska a nevytvářel se souvislý hroužek. Kontinuální otáčení jedním směrem ucpe drážky nástroje a při pokusu „projet na jeden tah“ to dopadá tak, že tah končí půlkou závitníku v díře.

V provozu, kde závitníky praskají pravidelně na podobném čísle kusu, nejde o statistiku nástroje, ale o systémovou chybu mazání. Olej patří na začátek díry i dovnitř během řezu, emulze z předchozí operace není náhrada.