Fréza vystrčená o třicet milimetrů navíc se ohne a rozměr ujede o patnáct setin – stalo se to na jednom kusu, když program počítal s kratším vyložením. Z toho, že sestava je tuhá a tuhost končí tři centimetry před břitem, neplyne nic dobrého. Plyne z toho jen průhyb, zničený povrch a zlomený nástroj.

Čím delší vystrčení, tím větší průhyb

Nástroj vyčnívá z držáku dál, než počítal původní program. Pod zatížením se ohne a rozměr na kusu uteče. Harvey Performance upozorňuje, že průhyb roste s délkou vyložení nelineárně – každý centimetr navíc znamená mnohem větší průhyb než předchozí. Čím delší ostří a čím tenčí průměr, tím horší výsledek.

Upni co nejvíc a zkrať ostří

Lék je jednoduchý: upnout nástroj co nejhlouběji do držáku, použít nejkratší možnou délku ostří a největší dostupný průměr. Nástroj s krkem je při stejném průměru jádra výrazně tužší než fréza s dlouhým ostřím po celé délce. Před spuštěním série zkontroluj délkovou korekci v programu – pokud se nástroj oproti původní verzi posunul, hodnota musí sedět.

První kus změř celý

Po změně vyložení nikdy nespouštěj sérii bez kontroly. První kus změř ve všech kritických rozměrech – co program očekával na hraně tolerance, teď může být mimo kvůli průhybu. Povrch prozradí, jestli se nástroj stále chvěje. Pokud ano, zkrať vyložení ještě víc nebo sniž posuv.

Ten příběh s třiceti milimetry navíc a patnácti setinami mimo není výpočet – je to záznam z toho, co se stane, když program počítá s jednou délkou a nástroj má jinou. A proto se první kus po každé změně měří celý, ne jen namátkově.